Hlavním titulem, jehož realizaci se v současné době věnujeme, je Codex Jacobides. Jde o rozsáhlý počin, který zahrnuje celkem 4 tištěné svazky a 1 CD. Současně má velký vliv na směřování našich koncertních aktivit.
V e-shopu na našich stránkách již je možno si objednat výtisky publikace.
Zlomek loutnové tabulatury XIII B 237, (RISM 290), známý též pod zavedeným názvem Codex Jacobides, patří k nejvýznamnějším českým památkám loutnové a obecně instrumentální hudby počátku 17. století. Pochází z Prahy doby Rudolfa II. a pozdější, jeho písařem a uživatelem byl nejspíše někdo z okruhu tehdejší pražské University, nejspíše student – jak ukazují četné české, německé, latinské a řecké sentence a poznámky mezi jednotlivými hudebními zápisy. Z nejstarších českých loutnových tabulatur německého typu je CJ jediný, který obsahuje i zápisy hudby artistního charakteru, včetně jediné dochované neanonymní skladby českého původu z té doby.
Obecně lze říci, že veškeré tabulárně notované hudební rukopisy jsou vždy vzácné, protože tento specifický typ notace později z hudební praxe vymizel a sborníčky, jejichž obsah se stal pro další majitele nečitelným, byly, až na vzácné výjimky, postupem času zničeny. Náš rukopis má navíc řadu významných prvků, které z něj činí památku pro českou i evropskou kulturu mimořádného významu:
1/ Zlomek obsahuje zápisy dobových tanců, intabulace písní, vokálních vícehlasů světského i duchovního typu i ukázky dobové artistní produkce pro sólovou loutnu. Tance i písně přitom dokládají, že Praha té doby byla křižovatkou kulturní výměny celoevropsky významnou – nacházíme totiž skladbičky německé, anglické, francouzské, italské, polské, španělské a rukopis tak je důležitý pro pochopení pestrosti vlivů, které se podílely větší či menší měrou i na v té době se rodící domácí hudební produkci, včetně folklóru.
2/ Mimořádně zajímavou část repertoáru představují intabulace vokálních villanell Jac. Regnarta, skladatele a dvorního kapelníka Rudolfa II. V originále jsou tyto tříhlasé skladby německé, ale u jejich tabulárních záznamů v našem rukopise jsou uvedeny i jejich české incipity (!), což nabízí možnost, že tyto skladby pronikly do českého prostředí a získaly dokonce české texty. V tabulatuře je navíc jeden zápis Regnartovy villanelly, která není obsažena v žádném z jejich tištěných vydání a jde o její unikátní, celosvětově singulární zápis. A shodou okolností právě tento jedinečný zápis je také opatřen německým i českým incipitem, který tentokrát JEDNOZNAČNĚ dokazuje existenci české jazykové verse: německý originál zní Lib mich als ich dich, ale český Chce mi se vdáti. Kdyby šlo jen o překlad titulu do češtiny pro uživatele sborníku, zněl by Miluj mne, jako já Tebe, zcela odlišný název jednoznačně potvrzuje existenci české textové verze této jinde nedochované Regnartovy skladby! Ostatně život písně Chce mi se vdáti v českém prostředí stvrzují mnohem pozdější svědectví, která ji zařazují již do domácího folkloru.
Stejně unikátní a významné jsou záznamy dvou rozměrných duchovních vícehlasů, které můžeme téměř s jistotou rovněž připsat Regnartovi a které jsou rovněž dochovány jen v našem rukopise. Tyto dvě skladby navíc přinášejí velmi výmluvné svědectví o amatérském zájmu o „učené“ skladby a specifických posunech, zaviněných nedostatečnou erudicí. Viz dále:
3/ Tabulární zápisy mají vzácnou vlastnost, na kterou odborníci upozornili již v minulosti: protože zapisují hmaty, nikoliv samotné tóny jako vokálně orientovaná mensura, je každý výsledný tón definován zcela jednoznačně, a to i tam, kde nám mensura nabízí dvě možnosti, typicky např. h nebo b, dur nebo mol. Porovnávání tabulárně zapsaných vokálních skladeb s jejich mensurální notací tak umožnilo odkrýt celou řadu nepsaných zásad dobové interpretační praxe, které byly přesvědčivé a dnes jsou považovány za jednoznačné. Spolehlivost intabulací však ve skutečnosti velice záleží na jejich autorech. V tabulárních tiscích, které sestavovali profesionálně vzdělaní hudebníci, se chyby vyskytují jen vzácně, žádný český tisk tohoto typu však nikdy nevznikl. V rukopisných intabulacích občas nalezneme doklady zásadního nepochopení upravovaného díla. Na tuto skutečnost upozornil na mezinárodním kongresu Loutna a její hudba r. 1980 autor předkládané edice, právě rozborem zkomolených úprav Regnartových kompozic v tomto zlomku. Zároveň ukázal, že i skutečnost chybného zpracování má svoji vypovídací hodnotu, protože ukazuje, že dotyčná skladba žila i mimo společenství znalců, mezi laickými milovníky, studenty, v prostředí lidovém.
Edice zlomku Codex Jacobides byla připravena pro vydání jako kombinace fotografií silně poškozeného rukopisu a jeho kritické, ručně nakreslené transkripce pro Editio Supraphon; protože se ES po listopadu 1989 rozpadlo, byly podklady pro tisk autoru vráceny a jsou tedy připraveny k revizi, případně k aktualizačnímu doplnění a navrhovanému vydání. Kromě notové části obsahují kritickou vydavatelskou zprávu a přepis všech čitelných českých sentenci, včetně uvedení jejich původu.
Tento mnohostranně zajímavý pramen se dochoval v podobě volných, silně poškozených a neuspořádaných listů, takže dosavadní odborné práce o něm se liší v tak základních informacích, jako je počet kompletně dochovaných skladeb a počet částí nekompletních. Připravovaná edice přináší i v tomto ohledu definitivní jasno – všechny kompletní skladby roztroušené na více listech jsou poskládány a seřazeny do pravděpodobných celků podle typu, transkribovány jsou i všechny zbytky skladeb vcelku nedochovaných, což poprvé umožňuje jednoznačnou evidenci obsahu a ustálené odkazy na všechny dochované části.
Zpřístupňování památek z časů počátků české instrumentální hudby, stojí dnes ve stínu vydávání památek hudby vokální. Tato edice zaplňuje jednu z těchto existujících citelných mezer. Vydává Česká loutnová společnost ve spolupráci s Národním muzeem.
