Posláním České loutnové společnosti je mimo jiné propagace loutnové hudby a pomoc zájemcům o loutnovou hru v jejich počátečních krocích. V této sekci najdete základní informace a možnosti jak s loutnovou hrou začít.
FAQ – často kladené otázky:
1. Je potřeba mít základy kytarové techniky?
K loutně se dostávají hráči s nejrůznějšími zkušenostmi a v různých stádiích svého hudebního vývoje – profesionálové i naprostí začátečníci. Každý hráč má také jiné stylové preference a představu o svém dalším směřování i o tom, jakou roli hudba a loutna bude v jeho životě hrát.
V každém případě je dobré první kroky na loutnu učinit pod pedagogickým dohledem.
Pokud je loutna Vaším úplně prvním hudebním nástrojem, je to velice dobře, jelikož nebude zapotřebí odbourávat žádné již vybudované technické bariéry. Naopak bude třeba pracovat na vybudování základních technických návyků a drilu pro obě ruce. Současně je třeba se věnovat hudební teorii, čtení not (nebo alespoň tabulatur) a vybudování povědomí o historickém stylu příslušném typu loutny, na který se učíte hrát.
Pro stávající hráče na kytaru je situace na jednu stranu jednodušší – spousta mechanických záležitostí – zejména levé ruky – je již zabudována v systému, současně lze ale očekávat potřebu zásadnějšího přepracování konceptu tvorby tónu a pozice pravé ruky. Není nutné kvůli hře na loutnu přestat hrát na kytaru, na začátku je ale vhodné si pro loutnu vytvořit odlišnou techniku a “prostor v hlavě”. Pro mnohé je zásadní rozdíl také v uvažování o hudbě samotné – hra na loutnu není (nebo by neměla být) pouze reprodukcí notového zápisu, jak je to často zejména na klasické kytaře vyžadováno. Loutnový repertoár (a stará hudba obecně) obsahuje i element aktivní tvorby – koncept zahrnující individuální tónovou kulturu, improvizaci, stylovou i nástrojovou flexibilitu,… v tomto je stará hudba velice podobná hudbě jazzové či populární.
Pro stávající hráče na jiné nástroje je informace vlastně jednoduchá – zjednodušeně se dá říct, že jde jen o změnu stylu, která ale mimo jiné obsahuje právě změnu nástroje, změnu techniky a často i změnu uvažování o hudbě samotné.
2. Jaký rozdíl je ve hře na kytaru a loutnu?
Hlavní rozdíl je v technice úhozu pravou rukou. Loutnové nástroje mají většinou tzv. sborové ostrunění, kdy jeden sbor tvoří dvojice strun laděných v unisonu nebo oktávě, podobně jako je řešeno ostrunění 12 strunné kytary. Úhoz sboru je potřeba provést rozezněním obou strun současně, k čemuž je vhodné mít zkrácené nehty a malíček opřený o desku nástroje (technika pivotního malíku, kterou používají např. někteří hráči na elektrickou kytaru, historicky byla používána i na klasické kytaře až do 19. století). Pozice pravé ruky a způsob úhozu se pak již nadále liší v závislosti na konkrétním nástroji, hráči, stylu hudby a hudebním kontextu. Relativně typická je však renesanční technika – španělský vihuelista Fuenlanna ji nazývá figueta extranjera, kdy osa prstu je při úhozu rovnoběžná s osou sboru a probíhá střídání těžkého (palec) a lehkého prstu (ukazovák), pozice palec uvnitř (thumb-in). Klasický kytarový úhoz vedený z ruky bez opory a z kloubu prstu kolmo ke struně totiž vede k rozeznění jen spodního sboru. Ovládnutí loutnové techniky sice vyžaduje čas a píli, ale není tak těžké, jak by se mohlo zdát. Této problematice se bude věnovat řada článků na tomto webu, každopádně je však ideální mít do začátku pedagogické vedení.
3. Jaké druhy loutny existují a na který mám začít hrát?
Na začátek je třeba upřesnit, že budeme často používat termín loutna jako obecné označení pro všechny historické drnkací nástroje s hmatníkem. Tedy i kytary (renesanční a barokní – hudební zápis pro ně je také v tabulatuře), vihuely, cistry a orphariony (nástroje s kovovými strunami)… Jen louten je asi 40 druhů, další množství typů je mezi zmíněnými příbuznými nástroji. Detailně se této problematice věnuje kniha Lute in Europe, která obsahuje i nádherný plakát s vývojem historických nástrojů. Za hlavní a pro začátečníky nejvhodnější budeme považovat renesanční loutnu, barokní loutnu, barokní kytaru a mandoru.
Renesanční loutna má typicky 6 – 10 sborů. Doporučujeme začít na renesanční loutnu se 6-8 sbory, která je relativně dostupná (například k pronájmu). Typicky je laděná Gcfad’g’, podobně jako kdybyste na kytaře podladili strunu g o půltón níže a nasadili kapodastr na 3. pražec. Na renesanční loutnu lze hrát repertoár od začátku 16.století až do počátku 17. století, identické ladění bylo však používáno až do poloviny 18. století na arciloutně (s přidanými basy). Na renesanční loutně lze v závislosti na daném stylu (název renesanční loutna zde tedy slouží pouze jako popis typu nástroje a jeho ladění) používat obě techniky pravé ruky (s palcem uvnitř i s palcem ven). Renesanční loutnu lze vhodně kombinovat s jinými nástroji i s dalšími loutnami – existuje rozsáhlý repertoár loutnových duet, možné jsou i větší loutnové ansámbly – loutnový consort .
Barokní loutna má 11- 13 sborů, hmatové struny typicky laděné Adfad’f’ a používá se pro repertoár zhruba v období mezi roky 1630-1750, pro nějž bylo toto ladění vyvinuto jako nejvýhodnější. Pokud budete umět hrát z tabulatury, nemusíte si s jiným laděním tolik lámat hlavu. Na barokní loutnu můžete začít hrát bez předchozí praxe na renesanční loutnu, ačkoli by to byl logický vývoj. Kromě množství sólové literatury byla barokní loutna používána i jako koncertantní nástroj s orchestrem a je i řada komorního repertoáru s barokní loutnou. Pro našince a patrioty je to také nástroj významný z hlediska kulturně-historického.
Barokní kytara je pětisborový nástroj s identickým systémem ladění jako moderní kytara (Adghe´), ale zároveň s rafinovaným systémem oktáv na jednotlivých sborech. Na první pohled se tak zdá jako nejpodobnější a nejvhodnější při přechodu z kytary, jde však paradoxně asi o esteticky a technicky kytaře nejvzdálenější nástroj. Pokud k němu však přistoupíme jako k nezávislému nástroji s vlastní estetikou a technikou, jde o vhodnou volbu, jak pro množství kytaristům známého repertoáru, který lze zahrát autenticky a konečně bez tragikomických úprav (de Murcia, Sanz, Losy), tak pro harmonicko-rytmický doprovod (basso continuo).
Mandora (někdy také jako gallizona) je pro kytaristy na začátek snad vůbec nejvhodnějším nástrojem. Systém ladění má identický jako klasická kytara (na rozdíl od barokní kytary nepoužívá rafinovaný systém oktáv) – EAdghe´, jsou ale i nástroje laděné o tón níže in D, často s přidanými basovými strunami. Jinak nástroj sdílí estetiku barokní loutny (loutnový korpus, dvojité sbory, částečně společný repertoár, zápis v tabulatuře, shodné regionální rozšíření – silný akcent na střední Evropu), po “odchodu” barokní loutny ze scény však pokračoval a existoval paralelně s kytarou až do začátku 19.století. Zejména ke konci 18. století pak nacházíme i nástroje s jednoduchými sbory. K “objevení” tohoto nástroje došlo teprve v nedávné době, proto nejde o snadno dostupný nástroj, je však již v nabídce mnoha výrobců, případně lze akceptovat drobné kompromisy a přestrunit renesanční loutnu, či mandorový repertoár úspěšně aplikovat na klasickou nebo romantickou kytaru či vihuelu (viz dále).
Zajímavým a vhodným nástrojem pro začátečníky může být i vihuela da mano, španělský nástroj violové rodiny kytarového tvaru typicky se šesti sbory, laděná stejně jako renesanční loutna. Nástroj může být laděn m.j. také do E, což zejména pro kytaristy může být na začátek naprosto ideální a kytarista může hrát na nástroj prakticky okamžitě. Na vihuelu si zahrajete autentický španělský (ale i jiný evropský) renesanční repertoár, s mírnými kompromisy také barokní kytarový a mandorový repertoár, pokud nemáte barokní kytaru, v nouzi poslouží i jako rytmický doprovodný nástroj (technika rasgueada), k čemuž loutna každopádně není vhodným nástrojem. Vihuela je také díky plochému tělu skladnější, méně náchylná na poškození a je v některých případech finančně dostupnější než loutna.
4. Musím umět noty?
Na začátek to není zapotřebí, protože pro zápis sólových skladeb na loutnu se používá většinou tabulatura, hráč proto při hře ve skordaturách, popř. na různé typy nástrojů, nemusí myslet na různá ladění strun. Ačkoli se to na první pohled nezdá, tabulatura je poměrně snadno zvládnutelná, protože se zapisují hmaty, což je velmi názorné a je jasné kde se má struna stisknout. Pro další rozvoj loutnisty je však hra z not nezbytným předpokladem – obligátní party či jednotlivé hlasy v consortu stejně jako doprovody jsou již zapisovány v běžné notaci. Zde už je podrobná znalost rozložení tónů na hmatníku potřeba. Basso continuo (doprovodná hra) pak předpokládá znalost basového klíče – u jednotlivých basových not jsou zapsány číslice a znaky podobně jako je tomu u moderních akordových značek. Hráč si samozřejmě může vypsat doprovod do tabulatury, což ale značně snižuje orientaci, souhru, flexibilitu a přidělává práci, čímž se hráč vlastně stává pro soubor nepoužitelným.
5. Kde mohu sehnat nástroj a kolik stojí?
ČLS může zprostředkovat pronájem nástroje, který stojí řádově stovky korun měsíčně. Seznam dostupných nástrojů a podmínky jsou zde.
V ČR působí výrobci loutnových nástrojů. Při koupi nebo objednání výroby nástroje je potřeba počítat s investicí v desítkách tisíc korun (30-40), protože se jedná o mistrovské, ručně vyráběné nástroje.
6. Mohu se na loutnu naučit sám?
Možné je všechno, ale doporučujeme najít si pedagogické vedení, které ušetří mnoho času, námahy a bolestných zkušeností. Zlozvyků nabytých na začátku je těžké se později zbavovat. Peníze vydané za kvalitní výuku jsou opravdu dobře investované prostředky. Učitel vám také poskytne cenné rady ohledně různých aspektů loutnového hraní, včetně literatury, ostrunění, ladění a péče o nástroj.
7. Kde se vyučuje hra na loutnu?
Nejpřístupnější je soukromá výuka, vhodného pedagoga Vám rádi doporučíme. Dostupné jsou také několikadenní kurzy organizované různými subjekty či jednorázové masterclass. V současné době odborné loutnové vzdělání pod vedením kvalifikovaného pedagoga poskytuje v ČR pouze JAMU v Brně (jedná se o denní formu studia hry na loutnu zakončené titulem BcA. a MgA na katedře varhanní a historické interpretace hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně). Dále je také možné se věnovat hře na loutnu v rámci studia Teorie a provozovací praxe staré hudby na ASH v Brně (jedná se o pouze dálkovou formu studia zakončeného titulem Bc. na Akademii staré hudby při katedře hudební vědy filosofické fakulty Masarykovy university v Brně). Studenti oboru hra na kytaru na Konzervatoři v Kroměříži mohou vedle povinné klasické kytary volitelně hrát také na vybrané historické nástroje (škola má k dispozici vihuelu a barokní kytaru) a na Konzervatoři v Českých Budějovicích se mohou studenti kytary věnovat hře na renesanční loutnu. ZUŠ v Chocni má pro své žáky k dispozici dvě renesanční loutny.